verše z knihy Miroslava Hrabici
"Bederní páteř Tě bolí,neboť ses myšlením moc připoutal k světskému a duchovního rozměru bytí si pramálo všímáš."
"Poklekni a zazáříš.Poklekni ,abys Bohu děkoval a v jeho přítomnosti přebýval,ne proto abys zazářil."
"Proč svou lidkost probouzíš až v bolestných zkouškách?Proč až během nemoci a v bezvýchodných situacích míváš pěkné myšlenky a sklony k ušlechtilému jednání?"
"Jsi smutný,jelikož nevidíš lidskou auru?Nepotřebuješ ji vidět.Vzdej se svůdných přání."
"Pokud se budeš dívat na lidi shora,Tvé lidství uvadne."
"Dokud budeš upínat své naděje k světskému,dotud Tě bude provádět zklamání."
"Co vytváříš ,to Tě zvolna pohlcuje,tím se jednou staneš."
"Když Tě bolí a nebaví život,podívej se,cos mu zapoměl dávat."
" I když ztvrdlé srdce nabízenou Lásku necítí,rozehřeješ ho pouze neustálou nabízenou Láskou."
"Příležitostí zušlechtit se máš dostatek,avšak málo si jich všímáš-jsou vždy v ústraní a nebrání se,když je smeteš a přáními Ega nehradíš."
"Zájem o duchovní růst někdy lidi rozdělí,avšak Tebe to nepotká ,pokud k Bohu správně a tolerantně půjdeš."
"Bolest druhých snáz pochopíš,když obdobným trápením projdeš ve vlastním životě."
"Kůň Tě lehce předběhne,ale jeho myšlenka výjmečně předstihne tu Tvou.Kůň je totiž spokojený s tím,co má,spoléhá na lidi,kteří je opatrují,krmí a pokud nemusí,nehoní se.Ty svého ochránce skoro ani neznáš,často si stěžuješ a stále se za něčím ženeš,a proto je rachlost Tvého myšlení ve srovnání s koňským zběsilá."
"Nechraň nepravost,ani když je konaná blízkými a Tvému srdci milými lidmi."
"Získáš teprve ,až něco objetuješ."
"Ego je skřínka,v níž vše,co do ní dáš,nenávratně zmizí.Srdce je komnata,z níž si mohou druzí (a pak i Ty)kdykoliv a ještě ve větším množství brát to,co do ní uložíš."
